Padělaná mince ze série Class II

Co dělá minci skutečně hodnotnou a atraktivní? Nejsou to čísla vyrytá do kovu, ale vždy samotný příběh, který ji doprovází. To je přesně ten pravý důvod, proč je tak oblíbeným předmětem pro sběratele a numismatiky. Cena dvacetidolarové stříbrné mince tak díky tomu může vystoupat až na sedm milionů dolarů. Ano, čtete správně. Známe to všichni z novinových plátků. Výši prodejní ceny zkrátka udává příběh. Čím je zajímavější, skandálnější a propletenější, tím více stoupá jeho prodejní hodnota.

Žádná umělecká instituce se nemůže pyšnit tak bohaté příběhy mincí jako Národní muzeum americké historie. Nejvíce o tom ví správce tohoto komplexu Dr. Richard Doty, který zná dokonale každý detail vystavených exponátů. V rozhovorech o historii padělku stříbrného dolaru z roku 1804  barvitě vylíčil pozoruhodné skutečnosti.

Bizarní příběh nechvalně proslulé mince tvoří velmi zajímavé momenty. Falešný dolar, který vidíte na fotografii, byl zhotoven roku 1850 a jedná se o věrnou kopii stříbrné mince pocházející z roku 1830, avšak s ražbou data 1804. Pro obdivovatele užitého umění je však tento slavný kousek navdory kontroverzi spjaté s paděláním nebo právě díky ní jednou z nejpopulárnějších amerických mincí.

Kuriózní story vyprávějící o velkém podvodu začíná již zmiňovaným datem 1804, kdy americká mincovna US Mint oslnila výrobou dvaceti tisíci stříbrných kousků, na kterých byl ve finále vyrytý rok 1803. Poté se zhotovování těchto dolarů ve jmenované výrobně na čtyřicet let zastavilo, čímž se další mince s „mylnou“ ražbou na přední straně nedostaly do oběhu.

Zlomový bod v příběhu nastal roku 1834, když tehdejší americký prezident USA Andrew Jackson potřeboval obstarat luxusní dárek pro vysoce postavené hodnostáře ze zemí v Pacifiku. Proto si tehdy vyžádal všechny zlaté, stříbrné a měděné mince, aby je mohl prezentovat králi Siamu a dalším vůdcům z oblasti Tichého oceánu. Při této příležitosti proběhla přísná kontrolovala záznamů, při níž byl zjištěn skutečný rok výroby stříbrných dolarů. Mnohem větší skandál však přišel až o dvacet čytři let později. Část mincí byla odcizena zaměstnancem výrobny Theodorem Echfeldtem, díky čemuž se dostala mezi filadelfské obchodníky. Podvodník je prodával pod nenápadným názvem „Class II“. Když byly jeho nekalé obchodní praktiky odhaleny, všechny falešné mince byly zničeny. Až na jedinou. Poslední kus je uložen ve Smithsonově institutu a slouží jako názorná ukázka zdánlivé věrohodnosti plná výrobních chyb.