Malá sonda do historie fenoménu zlata. Fenomén zlato.
Něco z minulosti o zlatu, z historie zlata z pohledu mocných a bohatých, či vzdělaných. Co zlato znamenalo?

AUREA SUNT VERE NUNC SAECULA ;
PLURIMUS AURO VENIT HONOS,
AURO CONCILIATUR AMOR.
             OVIDIUS

 

(Ve zlatém věku nyní žijeme, za zlato největší čest, zlatem lásku získáš)

První zmínky o zpracování zlata v archeologických análech jsou datovány asi do 3. tisíciletí př. Kr. a to v Egyptě.Vzkvétalo zde zlatotepectví a výroba šperků. Vynalezení mince jako platidla se připisuje Egyptu nebo i Číně v 7. století př. Kr. Je zajímavé, že zprvu byly mince odlévány a to ze železa nebo bronzu. Např. v době faraóna Tutamchamona bylo železo velmi ceněno.

Mince velmi rychle přejali staří Řekové, ze stříbra razili drachmy ve vysokém reliéfu, později v 5.století př.Kr. s krásnými portréty svých božstev. Ze zlata nebo elektronu (směs zlata a stříbra) razili statéry. Ještě dřív než Řekové razili portréty svých panovníků do zlatých mincí Peršané( dareikos).

Po Řecích razili zlaté statéry Makedonci. Později Římané razili zlaté aureie, posléze lehčí solidy. Byzantinci taktéž razili solidy. Jen pro představu, zlatý makedonský statér vážil 8,57g, aureus 8,19g, solidus 4,55g. Ryzost zlata kolem 23 karátů.

Na našem území bojští Keltové prováděli ražbu ve zlatě – statérů tvz. duhovek podobných mušličce o váze něco přes 8 g. Časový interval keltských ražeb na našem území 160 let př.Kr.až 10 let po Kr. Ryzost zlata u duhovek kolísala okolo 21 karátů.

SERA PARSIMONIA IN FUNDO EST.
             SENECA
(Pozdní je šetrnost, když je člověk na dně)

Ve starověku hlad po zlatě kulminoval v pozdním období říše římské, ale již ve starověkém Řecku nadbíhali zlatu nejen lidé. V Aristofanově komedii se olympští bohové hlásí do služby k bohu podsvětí Plutovi. Slouží sám vládce bohů Jupiter i posel bohů Merkur, který otáčí rožněm a myje nádobí. Jupiter lehce přesvědčí Pluta o tom, že Pluto je bohem bohů , a že nebýt jeho tak trpí hladem. Všichni se přetvařují aby připravili Pluta o jeho zlatý poklad.

Nečiní jim to velké potíže vzhledem k Plutově slepotě, který rozdává dary nespravedlivě.
V raném středověku zlato jakoby usnulo.
Jako hmota se přetvářela k náboženským potřebám výzdoby inventáře kostelů a katedrál, množství monstrancí,relikviářů a jiných bohoslužebných předmětů.
Panovníci zdobili své hlavy při korunovacích zlatými korunami, diadémy, žezly, říšskými jablky. Čím honosnější atributy vlády, tím váženější a prestižnější místo v prostředí mocných.

Naši čeští králové, přestože u nás na rozdíl od stříbra nebyly významnější naleziště zlata, na své reprezentaci zlatem nešetřili. Přemysl Otakar II. zvaný „král železný a zlatý“ byl nazýván tak nejen pro svou spravedlivost a zájem o dobro lidu, ale nýbrž i pro svou skvělou pozlacenou zbroj. Jeho syn Václav II. při korunovaci byl oděn v dlouhý plášť sestrojený z tisíců zlatých šupin. Vnuk tohoto Václava II., Karel IV. byl tak výborný panovník a hospodář ve své zemi, že věže chrámů a hradu nechal pokrýt zlatým plechem. Zlatá Praha!

Zlato jako platidlo se opět začalo uplatňovat ve vrcholném starověku ražbou benátské zlaté mince zecchino od r. 1284 o hmotnosti 3,56g později 3,49g. Z opisu posledního slova mince „ducatus“ se mince této velikosti nazývají dukáty o ryzosti 23 karátů.

Nastolení zlata na místo Boha má svou reprízu ve 14.s století.
 

 

 

NON INTELLEGUNT HOMINES,
QUAM MAGNUM VECTIGAL SIT PARSIMONIA.
       CICERO
(Lidé nechápou, jak velikým příjmem je šetrnost)

Kryštof Kolumbus ve svém dopise po 4. výpravě do Hondurasu napsal královským manželům: „Zlato, tato skvělá věc, s kterou lze udělat vše, co si jen člověk přeje. S pomoci zlata se tvoří poklady. Skrz něj lze pomoci duším, aby se dostaly do ráje.“

i.s.ha@Hasalová
28.1.2012